Vše pro prknaře.....

Vybavení freeridera

18. 9. 2006

Freeride – základní vybavení freeridera

Oblečení, snb výbava

Hned na začátek bych vás chtěla ujistit, že je mi úplně jedno v čem chodíte a jakou značku trenýrek preferujete. To stejné platí i o lyžařské výbavě. Meditace na toto téma bych přenechala jiným, povolanějším. Jen je dobré si uvědomit, že nahoře na hřebeni to může docela profukovat (ne, není to jako ve slunném snowparku) a pak budete nasraní sami na sebe, že místo sledování horských panoramat klepete kosu a těšíte se do tepla někde v hospodě. Takže, volte opravdovou kvalitu, protože zde se nemusí vyplatit šetřit kačky. To stejné platí o lyžích. Snažte se používat nádobíčko, které to už nemá za sebou a neočekáváte jeho brzké rozpadnutí (kamarádovi po sjezdu jen tak upadla patka vázání a pak to spravoval klackama, co se válely okolo. Stejně se pak musel dlouho belhat po svých. Tak pozor na to (jak to tak po sobě čtu, začíná mi to připadat moc výchovné :o).

Batoh

Bez báglu by to prostě nešlo! Až budete přemýšlet o nějakém novém báglu, tak do výběrového řízení přidejte několik kritérií navíc. Nestačí se jen omezit na „značku“ a vaši oblíbenou barvu. Teda pokud hodláte v něm taky něco celý den nosit na zádech. Rozhodně byste měli zapomenout na méně jak 25-30 litrů, co se týče užitného objemu. Ideální je tak 35 l na jednodenní túry, ale v klidu se snese i 50 l (já mám boll 54 l BLACK ARROW, a je perfektně použitelný na všechno – info www.boll.cz). Určitě je dobré se omezit jen na ty, které umožňují pohodlné a HLAVNĚ pevné uchycení lyží! Měl by být dobře přístupný v terénu (abyste nemuseli pořád sundávat rukavice). A pokud možno více než jednokomorový. Počítejte s tím, že lavinová lopata zabírá místo a musí být dobře uchycena, ale dobře dostupná. Jen ještě jedna veledůležitá věc: DO BATOHU NIKDY, ALE OPRAVDU NIKDY, NEPATŘÍ PÍPÁK!!!

Ceny takových batohů se mohou pohybovat v cenových relacích 1500 – 5000 Kč. Mezi dnes již osvědčené značky se mohou řadit batohy DEUTER (guide, freeride cena 2000-2500 Kč) BOLL (pinnacle, black arrow, novinka roku 2003 alpine rider), SALEWA (2500 – 4000, lyžařské speciály prodávají s již zabudovanou lékárničkou) nebo naprosto špičkový GRIVEL – MONT BLANC – NAPROSTO LEHOUČKÝ A STRAŠNĚ ODOLNÝ, je navržený pro extrémy (cena 3500-5000 Kč) a samozřejmě specialista na lavinovou prevenci – firma ORTOVOX. Ta nabízí celý rider set. Ale nabídka je široká a spousta outdoorových a lyžařských firem nějaký téměř vždy ve své nabídce má. Při výběru záleží jen na vašem vkusu a hlavně na stavu financí.

Třeba někomu pomůže ilustrační ukázka vhodného batohu i s popisem:
(BOLL Alpine Rider, 33 l objem, www.boll.cz)

přezky pro uchycení snowboardu
reflexní terč
poutko na připevnění cepínu nebo trekingových holí
spodní kompresní popruhy pro upravení objemu batohu nebo připevnění výzbroje
poutko na připnutí výstroje, bederní pás pro zvýšení stability batohu na zádech
poutko na uchycení lyží
boční kompresní popruhy pro upravení objemu batohu nebo upevnění doplňkových předmětů
hrudní popruh pro zvýšení stability batohu na zádech
horní balanční popruhy pro zvýšení stability batohu na zádech

Ještě bych chtěl připomenout, že co se týče bederního pásu a spony popruhů, tak i když je dobré těmto doplňkům batohu věnovat pozornost, NIKDY byste se neměli pohybovat v lavinovém poli s pevně fixovaným batohem na těle, hlavně když vezete velký plný batoh – vynikající kotva. To se vám při stržení lavinou může stát osudným, protože batoh by vás mohl stáhnout s sebou do laviny (totéž platí i o řemínkách na lyžařských holích, popř. sichrákách (náhrada brzd u některých skialp vázání))!

VS - Lavinový vyhledávač, PIEPS (pípák)

Co to je pípák, asi nemusím moc široce vysvětlovat. Každopádně jde o věcičku nebo spíš elektronické zařízení, které je schopné fungovat jako rádio-frekvenční vysílač a přijímač. Dnes již pracující při standardní frekvenci 457 kHz (ne vždy tomu tak bylo!). Je samozřejmé, že tato sranda slouží k vyhledávání zasypaných osob v lavině (tedy pokud daná osoba pípák vlastní). Je třeba říci, že pořízení pípáku vaši prkenici ochudí tak o 7000-10000 Kč. Nutno však podotknout, že šetřit v tomto případě může mít opravdu smrtelné následky. Jen si to představte (všichni, co bez něj jezdíte, a já vím, že vás je mnoho, a myslíte si, že to nějak dopadne!!!) – ležíte pod sněhem v laviništi 200x50 m a vaše jediná naděje na záchranu je váš kamarád, který pípák nevlastní nebo ho nemáte vy! Pak už to máte s největší pravděpodobností spočítané.

No ale vážně – rozhodně bez něj na freeride nevyrážejte. A co se týče vysoké ceny, vše se dá řešit půjčením v nějaké outdoorové půjčovně, které teď rostou jako houby po dešti a cena se pohybuje okolo kila (100 Kč) na den.

Typy vyhledávačů:

analogový
digitální (kombinace analog+digital)

Analogové vyhledávače:

Signalizace je u těchto přístrojů akustická (repro - piezoměnič nebo sluchátka) a optická (dioda či diody). Pokud ale nemá přístroj možnost připojení sluchátek, tak vás to může srazit na kolena při nějaké slušné sněhové vánici, kdy neuslyšíte lautr nic.

Citlivost na přijímaný signál se u těchto zařízení ovládá ručně. Způsob hledání je zde jasný – sledujete intenzitu zvuku popřípadě blikání diody a postupně ubíráte na citlivosti – jak se blížíte z vysílači (samozřejmě, že to má svůj systém, o tom jindy).

Naprostým mistrem mezi analogovými pípáky je známá „efjednička“ ortovox f1 focus

Digitální vyhledávače (analog + digital)

V podstatě to jsou analogy vylepšené spoustou vychytávek. Ta hlavní z nich je digitální vyhodnocení dat získaných z přijímaného signálu, jejich následné zpracování a odeslání informace. Na mnoha prvních (ale i dnešních) modelech se digital vyznačuje LCD displejem, který slouží jako informační panel (osobně bych do LCD nešel – určitě si dokážete uvědomit, jak se chová LCD při velkém mrazu a vlhkosti, a to může být pro něj limitující. Každopádně diody jsou diody). Digitální zařízení na sebe přebírá funkci pípání a další signalizace, protože je schopné samo měnit citlivost nastavení. Navíc jsou (hlavně díky duálnímu systému antén) schopny vyhodnotit systém siločar a tím na displeji (nebo dnes lépe pomocí diod) označit přibližný směr dané siločáry (nikdy vám nebude ukazovat přímý směr k oběti!!!). Navíc jsou tyto přístroje schopné (pokud tuto funkci nabízí) lokalizovat několik signálů najednou (pracují v multi-detekčním módu). Mezi digitálními zařízeními je opět pojem Xjednička od Ortovoxu, ale TRACKER-dts od BCA, Mammut-barryvox nebo ARVA 9000 jsou úspěšnými konkurenty.

Pípáky mají různé dosahy zachycení signálu. Zde se nabízí filosofická otázka jestli méně není někdy více. Myslím to asi tak - nejrychleji hledáte, když zatím nemáte signál a běháte systematicky po laviništi. Po prvním získání signálu se hledání již zpomaluje. Je tedy lepší narazit na signál 50 metrů od oběti? NEBO proběhnout ještě jeden systematický úsek a zachytit signál 30 metrů od oběti? Co si o tom myslíte vy? Takže výběr dosahu nechám na vás (každopádně nepočítejte s tím co je napsáno od výrobce – situace může být různá, podle toho jak hluboko je pieps atd.)

Taková prozaická věc jako baterie by se neměla přehlížet. Zapomeňte na dobíjecí baterie (akumulátory) – jejich životnost a funkce se velmi rapidně zhoršují s klesající teplotou! Použijte kvalitní alkalické nebo tak něco. Každopádně na každou túru si nabijte pípák novými. Použité můžete spotřebovat do čelovky nebo při tréninku. Před každou túrou je třeba vše zkontrolovat, ale to nemusím popisovat.

Ano trénink! Koupí pípáku jste to ještě nevyhráli, proto trénovat a trénovat a trénovat.

Podrobnější informace o pieps – výrobci, ceny, dostupnost, práce s nimi a taky nějaké statistiky se dovíte jindy ale určite to bude na freeskiing.cz, protože teď by těch informací bylo až, až.

Na závěr snad jen: NIKDY NENOSIT PÍPÁK V BATOHU NEBO V KAPSE, VŽDY NA TĚLE A CO NEJBLÍŽE K SRDCI - hrudi (lepší možnost lokalizace hlavy)

Lavinová lopata a sonda

Nemá smysl tady řešit, co je pro vaši bezpečnost lepší – tedy za co utratit a kde ušetřit. Bez lopaty a sondy to prostě nejde. Co je na této věci alespoň trochu pozitivní, že ceny zde nejsou již tak zdrcující a navíc se zde nabízí možnosti koupí různých cenově výhodných setů a tak. I v této oblasti je špičkou firma Ortovox. Výběr ale můžete rozšířit i o jiné outdoorové firmy (Salewa atd.). Ceny se pohybují v relacích 1000-2500 Kč za lopatu nebo sondu.

Pro výběr lopaty by pro vás měl být rozhodující tvar a materiál. Co se tvaru týče, tak upřednostněte lopatu s dostatečně vyvýšenými boky, aby jste nabrali co nejvíce sněhu a nepadal vám to všude okolo. Rozhodně zapomeňte na plastové lopaty, které mohou lákat velmi nízkou cenou (vůbec nechápu, že firma jako Ortovox takové taky nabízí). Mějte na paměti, že lopata musí vydržet hrubé zacházení a že sníh v laviništi je trochu tvrdší než za chatou, kde jste trénovali. A pokud si lopatu při hrabání rozlomíte, tak ámen s vámi nebo spíš s tím, koho se snažíte vyhrabat!

To samé platí pro výběr sondy. Musí opravdu něco vydržet. Na trhu se dají sehnat různé délky, ale osobně si myslím, že sondy delší než 3 metry už nemá smysl kupovat, protože v takové hloubce již sonda zcela určitě nemá přímkovou trajektorii (myslím tím, že se v hloubce sněhu dost vlní). Taky si myslím, že taková lavina, která po sobě zanechá 4-5 metrů hlubokou tvrdou lavinovou vrstvu asi těžko nechá někoho naživu (ale to jsou jen spekulace). Navíc manipulace se 4 metrovou sondou není zrovna OK. Další důležitou věcí vedle délky sondy je materiál a hlavně „to jak ji jednoduše složit“. Zkoušel jsem sondy od SALEWY a Ortovoxu, a vyhrál Ortovox. Důležitou roli zde hrála konstrukce. Testovaná sonda od SALEWY (1500 Kč) byla z dílů, které mají válcový tvar konců jednotlivých dílů, zatímco konec dílu sondy Ortovox (např. 240 light atd.) který zapadá do dalšího dílu má kónický tvar (zužující se kužel) a to má zásadní vliv na rychlost spojení dílů, protože se sondou od SALEWY jsem musel každý díl ručně poopravit. Když rozhodíte sondu od Ortovoxu (ale ne všechny jsou tak konstruovány!) a zatáhnete za pojistné lanko všechny díly do sebe okamžitě zapadnou. A věřte, že takové maličkosti můžou celou situaci hooodně vyhrotit.

Rozhodně až budete kupovat sondu (jestli budete – a měli byste), tak si ji na krámě cvičně (ale opatrně – ještě není vaše) rozhoďte a vyzkoušejte, jak se vám dává dohromady. Pokud bude nějaký velký zádrhel hned na poprvé, tak zkuste vyzkoušet jinou, nebo počítejte s tím, že to musíte pořádně natrénovat!

Myslím, že více nemá smysl se rozepisovat, už tak toho je docela dost. Kdo opravdu chce, ten si toho může najít dostatek na internetu. Ale pozor!!! Internet není spása a není zaručeno, že si přečtete něco opravdu sofistikovaného. Dost často se dají najít velmi protichůdné informace. Já jsem toho na netu našel dost, a dost často se stává, že si některé články odporují nebo píší staré věci, které už dnes neplatí. Tímto chci také upozornit, že vše co jsem napsal jsem se nesnažil nijak přibarvovat a překrucovat. Jednoznačně ale mohu doporučit oficiální kurzy v Čechách i v Alpách. A co se týče tištěných a elektronických informací - oficiální zdroje:

1. IKAR (ICAR) – Internationale Kommission für Alpines Rettungswesen (sdružení horských záchranářských organizací)
– první liga, co se týče lavinového nebezpečí. Testují se zde nová zařízení, provádějí metodiky, statistiky a příručky. Uznávaný „GU-RU“ je zde Herman Gruber (vypracoval mimo jiné jeden ze zásadních dokumentů o zásadních chybách během lavinového neštěstí – určitě se tady tento dokument objeví!).

2. SLF (Švýcarsko) – Swiss Federal Institute for Snow and Avalanche Research v Davidu

3. AINEVA (Itálie) - associazione interregionale neve e valange v Trentu

4. ANENA (Francie) – association nationale pour l'étude de la neige et des avalanches v Grenoblu

Dále je možné se obrátit na odborníky na národní úrovni – Středisko lavinové prevence HS (mohu doporučit: Viktor Kořízek, člen HS Krkonoše a náš specialista na laviny – opravdový profesionál. Nalézt ho můžete na chatě Děvín v Krkonoších, kde je správcem a tráví tam dost času – teda pokud není jinde na horách. Tam také pořádá lavinové kurzy pro širokou veřejnost. Samozřejmě, že i pro freeskiing.cz )